Ač se zdálo tak jednoduché použít ke krytí Máši vlastního psa - našeho Atolla, pro mne tomu tak vůbec nebylo. Atoll se k ní vůbec nechoval jako k háravé feně, při sebemenším Mášině nesouhlasu okamžitě odcházel znechuceně pryč. 14tý den pryč a nic se nedělo, začala jsem už docela lehce panikařit, že je Atoll asi mladý a neschopný. 16tý den už jsem to pomalu vzdávala, v zoufalství přemýšlela o umělém oplodnění...Až 17tý den od začátku hárání se teprve zadařilo. Dnes už vím, že vinou hormonálních změn byla vina na Máši straně a na Atolla, i když to bylo jeho první krytí, se mohu 100% spolehnout a věřit mu.

Štěňátek se narodilo 11 - 7 pejsků a 5 fenek. Ponechali jsme ty nejsilnější 4 fenky a 4 pejsky. Bohužel fotky mrňousků nemám...jen video na VHS, snad se mi časem podaří ho sem vložit...

Po kliknutí na fotky se zobrazí veškeré mě dostupné informace o matce a otci vrhu.

Měla jsem ve vrhu jednu favoritku - Cairoli, měla moc pěknou stavbu těla a byla taková jiná než ostatní. Měla zůstat doma, ale vzhledem k tomu, že jsme v té době měli už čtyři psy.... jsem byla přinucena nechat to osudu. Inzeráty už jsem nedávala a přesto se noví zájemci ozvali a požadovali fenečku za jejich zemřelou. Opravdu s těžkým srdcem jsem se s naší Karolínkou loučila....tehdy jsem ještě netušila, že to bude na velmi velmi dlouhou dobu poslední fenka z našeho chovu...

- zemř.20.11.2002, jako nejklidnější štěně z vrhu byl prodán staršímu pánovi. Vlčí špic byl prý jeho celoživotní sen. On jeho výchovu bohužel podcenil, nezvládl a pravděpodobně (i dle vyjádření jeho příbuzných, které k němu vůbec nepustil) se z něj snažil tvrdými výcvikovými metodami vychovat zlého psa, což se mu nakonec podařilo do té míry, že se ho nakonec začal bát sám. Moje dilema, zda mu psa vzhledem k jeho věku ještě prodat, bylo rozptýleno ujištěním jeho příbuzných, že se o psa případně postarají. Vlčího špice nelze vychovávat v žádném případě stejně jako jezevčíky, které celý život choval.

Na Cedronka jsme se byli podívat ještě jako na půlroční štěně a vše se zdálo být v pořádku, zhruba po dvou letech mne však kontaktovali příbuzní majitele, že ten psa už nezvládá a bojí se ho. Začala jsem okamžitě jednat, ale vzhledem k mému těhotenství jsem se neodvážila jet pro psa osobně. Děkuji tímto velmi přítelkyni Miluši Pulpánové z CHS Od Děčínského sněžníku, že se snažila Cedrona zachránit. První pokus o odvoz nevyšel, pes nebyl absolutně socializovaný, zvyklý na vodítko, auto, jakoukoliv manipulaci, stále zavřený v tmavém kotečku, ač krmen, asi i bit...Paní Pulpánová tedy absolvovala druhou cestu a za pomoci veterináře byl uspán a odvezen k R.Desenskému k nápravě pošramocené psychiky. Míla za Cedronem několikrát týdně docházela a jeho psychický stav se pomalu lepšil. Bohužel díky tomu, že nebyl zvyklý na přítomnost psů (u minulého majitele se s žádným za dva a půl roku jeho života nesetkal) a neměl žádné sociální návyky, jak se k nim chovat. Nechal se potrhat fenou v sousedním kotci a ač zranění nebyla vážná, utrpěl zřejmě šok a po prodělané operaci zemřel...Naštěstí jeho bývalý majitel byl už tak věkovitý, že už si sotva nějakého špice pořídí a žádného tím pádem už nezkazí....

Náš poslední spíše neplánovaný vrh byl pro nás velkým překvapením. Hnána touhou odchovat si po Máše ještě nějakou tu fenečku, když předchozí pokusy s Angličanem Tonkou a Alexem Zlenický erb nedopadly dobře, slevila jsem ze svých zásad a přistoupila jsem k opakovanému krytí naším Atollem. Nijak jsme to nehrotili s tím, že má-li to tak být...třeba se zadaří. Ale ani ve snu by mne nenapadlo, že po třítýdenní samotce, kdy jsme je spolu pouštěli jen pod dozorem a nic....se neočekávaně narodil vrh D. Máša musela být nakrytá až po více jak 3 týdnech od začátku hárání. :-( Po zkušenostech s Báry opakovanou pyometrou jsem Mášu preventivně každodenně prohlížela, takže začátek hárání vím naprosto přesně.

Narodili se tři živí pejsci a ač pěkní silní a hned po porodu zkontrolováni i s Mášou veterinářem, dva pejsci nepřežili třetí den. Náš jedináček Dreyček se měl k světu a chtíc nechtíc nadešel čas hledat mu nového páníčka. Po zkušenostech s Cedronem jsem si vůbec nedovedla představit, že by si ho odvezl někdo cizí....Napadla mne tedy spásná myšlenka nabídnout ho př.Míle Pulpánové z CHS Od Děčínského sněžníku za její nezištnou pomoc při záchraně Cedrona. Doma si sice klepali na čelo, že rozdávám psy, ale já jsem moc ráda, že je Dreyček v moc dobrých rukách, prezentován na výstavách, můžu ho kdykoliv vidět....no zkrátka , že se má prostě dobře.