|
Naše chovatelská
stanice založená v roce 1994 se nachází v příhraniční oblasti severozápadních
Čech, 2 km jihovýchodně od lázeňského města Teplice, v
kotlině mezi masívem Krušných hor a Českým Středohořím,
v malebné vesničce Bystřany pod úpatím Doubravské hory
se zříceninou hradu Doubravka. První zmínka o naší obci
je už z roku 1238, ale to se ještě nazývala Horušany.
Bystřany protíná souběžně se Sviním potokem mezinárodní
silnice E 55 na tahu Drážďany (Dresden) - Teplice -
Praha a rozděluje obec na dvě části - Staré a Nové
Bystřany. V současné době bydlíme ve staré části a naše
chovatelské zázemí se nachází v části nové. Což je také
jedním z důvodů proč, i když jsme v chovu měli velmi
dobře nakročeno, naše chovatelská stanice v posledních
letech stagnuje, nevlastníme žádnou fenku a tím pádem
neodchováváme žádná štěňátka.
V letošním roce
slavím takové malé soukromé jubileum a to dvacet let po
boku vlčích špiců. Bylo jich pět - první Bára bez
průkazu původu - 3 roky, Bára Veselý dvůr CS - 14 let,
Ch.Aarlen Benti (Máša) -10 let, Ch.Abaffy Benti (Borek)
- 3,5 roku a náš doposud velmi vitální a mladistvý letos
už 10ti letý veterán Ch.Atoll v.d. Fränkischen Schweiz.
Podrobněji se o každém zmiňuji ve
vzpomínáme,
našich fenkách a
našich psech. Musím říci, že jsem těmto šedivým
chlupáčům naprosto propadla a ač teď často v duchu
přemýšlím o něčem malém propašovatelném do malého bytu,
skončím opět zase u vlčího špice. Je to závislost. Nedovedu si vůbec
představit, že už bych nikdy nezabořila ruce do jejich
měkkého huňatého kožichu, že už by na mne nikdy
nezavrtěl jejich bílý ocásek,.....i tak mi bývá často
smutno při pohledu na poloprázdnou zahradu, kde se
dlouhých deset let povalovali tři černé čumáčky a nyní
už jen jeden...Naprosto mi vyhovuje jejich veselá
bezprostřední povaha, jejich velikost, vzhled a hlavně
to, že se naprosto bezproblémů přizpůsobí svému
člověku...Nevadí Vám chlupy v bytě a chcete
gaučového povaleče...máte ho mít, chcete psa na
rekreační sport, tůry - máte ho mít, hlídače k domku,
kamaráda pro větší děti - máte ho mít. On potřebuje jen
jediné a to lásku a častou společnost svého člověka, pak
se přizpůsobí různým podmínkám a aktivitám svého
pána.
Za hodně vděčím
svému dědovi Jaroslavu Jonákovi (na fotce pořízené na
Světové výstavě psů všech plemen konané v červnu 1965 v
Brně je to ten pán
vpravo s ohařkou Bělkou, vlevo je chovatel F.Korf ze
Sezemic s pointrou Hertou ze Zlonicka) svého času myslivci,
hospodáři místního mysliveckého sdružení, rozhodčímu na soutěžích v norování a majiteli
chovatelské stanice Bystřany CS. Odchoval
vrh německého krátkosrstého ohaře na feně Běla ze
Sobědruh a několik vrhů velšteriérů. Děda už tu s námi
není a z jeho myslivecké a kynologické činnosti mi
zůstala jen igelitová taška se změtí papírů, dokumentů a
různých diplomů. Podařilo se mi v ní najít průkazy
původu pro fenky - HERTA z Limperka nar.1966, REGINA
Rabiat te Ukko nar.1965 a SITTA Bystřany CS nar.1972
a dva pejsky - CEDR z Limperka nar.1964 a ALAN Bystřany
CS nar.1968. Ještě doplním, že chovatelská stanice
Rabiat te Ukko (z níž měl děda psy a kam jezdil na
krytí) patřila p.Ing.Cebemu z Mutějovic, který se takřka
současně s p.K.Horákem snažil vyšlechtit nové české
pracovní plemeno "českého teriéra" křížením
foxteriéra, velšteriéra a bulteriéra. Jeho psi byli na
vyšších nohou než nízkonozí později opravdu uznaní čeští
teriéři p.K.Horáka. Bohužel plánovaný chov.záměr
Ing.Cebeho se asi nezdařil a on po neúspěchu celý chov
ukončil. Velšteriéry měl, ale po
pracovní stránce prý opravdu vynikající a děda o něm
často mluvil.
 Našla
jsem i fotku - vlevo p.?, uprostřed s velšteriéry Ing.Cebe,
vpravo F.Korf. V době mého dětství se děda k mé smůle už
kynologii aktivně nevěnoval a psy už nechoval. Poslední
velšteriér Míša zemřel, když jsem byla ještě malé
škvrně. Matně si pamatuji jen několik absolvovaných
zkoušek v norování v roli diváka, kde děda soudcoval.
Naposledy to podle záznamů bylo v roce 1984 na umělé
noře v Bílině. To děda mne
přivedl k chovu a vlastně i nepřímo přes svého přítele,
chovatele všeho možného, dentistu F.Lukšíka (dříve i
chovatele malých bílých špiců), k tomuto plemeni. Vděčím
mu za mnohé, ať už je to podpora v rodině, výroba
chovatelského zařízení a hlavně i nevratný sponzoring
výstav, importu, částečně i plánovaného krytí v
zahraničí.... co by tehdy jen brigádně činné studentce.
Bohužel vlčí špic se neřadí po finanční stránce mezi
lukrativní plemena, co se týče prodeje štěňat. To je také asi jedním z důvodů, proč
se vystavování a pravidelným odchovům štěňat věnuje jen pár skalních
příznivců, kteří tohoto náročného koníčka dotují z
vlastní kapsy a mnoho chovatelských stanic odchová jeden dva
vrhy a s chovem skončí a nebo své chovné jedince vůbec
nevystavuje.
Chtěla bych také poděkovat
babičce a mojí mamince, že mne nikdy nenechaly ve štychu a
 i když velmi často s mým konáním nesouhlasily....ochotně
v době mé školní docházky a posléze i po dobu mé
pracovní činnosti několikrát denně krmily štěňátka,
přenášely je do stínu, trpělivě přepouštěly každé dvě
hodiny háravé feny k proběhnutí atd.atd. Zkrátka jsem si
musela přiznat, to co již vím dávno, že kvalitní chov
jako takový je týmová práce celé rodiny. A jako
pracující člověk si přiznat, že v současné době, i když
jsem nyní na mateřské, bohužel tu podporu nemám
:-( Momentálně se tedy věnuji vlastním mláďátkům, ale až
trochu odrostou....spřádám další plány a možná se mi
podaří navázat skoro tam, kde jsem před lety
skončila ....Ale teď už jen za pomoci mého milovaného
manžela, který se mně, za což mu ač nerada :-) děkuji,
snaží držet při zemi a v tvrdé realitě. Ač nekynolog každý rok obětavě snášel útrapy výstavních
víkendů, moje psí monology, chlupy v polívce, hodinové
telefonní rozhovory se stejně praštěnými lidmi, podle
něj o ničem, probdělé noci ve spacáku u štěňat, doposud
trpělivě sbírá kýble bobků a zahrabává díry po zahradě,
odchlupuje a myje našeho zaslintaného kombíka,....ale
stejně ty čokly, jak říká, má rád....
V Bystřanech
6.3.2008
*pár fotek, co se
nikam nevešly*
SYNDROM
ZÍSKANÉ POSEDLOSTI PSY
Byla
identifikována nová choroba, pravděpodobně způsobená
virem, šířící se mezi majiteli psů. Podle všeho již
existuje delší dobu, ale teprve nedávno ji někdo popsal
a začal studovat. Nazývá se syndrom získané posedlosti
psy. Nejprve se vědci domnívali, že je psychické povahy
ale poté, co se dva mladí výzkumníci našeho ústavu náhle
rozhodli se stát chovateli a vystavovateli, uvědomili
jsme si, že se jedná o infekčního činitele. Naši
epidemiologové určili stádia této choroby a pro ně
typické symptomy.
POČÁTEČNÍ STÁDIUM
1. Myslíte si, že
jakákoli výstava do vzdálenosti 500km je hned za
rohem.
2. Začalo
vás těšit vstávání v pět hodin ráno kvůli venčení psů.
3. Baví vás
trávit několik hodin denně kartáčováním
psů.
4. Myslíte si, že
se z vás stane skrblík, pokud neutratíte ročně několik
tisíc na
výstavách.
5. Nemůžete si
vzpomenout, jaké to bylo, když jste doma měli jednoho
psa.
DRUHÉ STÁDIUM
1.
Nejdůležitějším faktorem při koupi auta, je pro vás -
kolik se do něj vejde
psů.
2. Když
chcete koupit dům, první věc, na kterou myslíte je -
kolik psů můžete chovat na
pozemku.
3. Účet za krmení
psů je vyšší než účet za jídlo pro vaši rodinu.
4. Utrácíte víc
peněz za veterináře než za vlastního doktora.
5. Nemáte
žádné peníze, protože vystavujete
psy.
6. Musíte
koupit více jak jedno auto ročně kvůli ježdění na
výstavy, protože je v záruce buď na sedm let provozu
nebo na ujetí 120
000km.
7. Máte více
fotografií psů než vaší
rodiny.
8. Vaše představa
o příjemně strávené dovolené, je dovolená ve výstavním
kruhu.
TŘETÍ STÁDIUM
1. ráno vstáváte
a zjišťujete, že jste dali děti do kotců a psy do
postelí.
2. Znáte jméno a
rodokmen vašeho psa, ale neznáte toho cizího člověka ve
vašem domě (ukáže se, že je to váš manžel či manželka).
3. Sousedé trvají
na tom, že děcka otravující psy a běhající kolem vašeho
domu, jsou
vaše.
4. Říkáte dětem,
aby "vypadly", ale nemůžete pochopit, proč nejdou a proč
jsou připoutány na stahovací
obojek.
5. Jste již tak
dlouho na cestách po výstavách, že si nemůžete
vzpomenout kde
bydlíte.
6. Vaše
rodina vám řekne: "....buď my a nebo psi!" a vy si
vyberete psy................
MÁTE TUTO
OBÁVANOU CHOROBU?
Dobře, ale
existuje naděje. Během našeho výzkumu jsme zjistili, že
většina se zastaví na druhém stádiu a stává se
chronickým. Podařilo se nám s velkými obtížemi získat
několik pacientů ve třetím stádiu SZPP. Jsou nyní v naší
izolaci, kde je studujeme, abychom lépe porozuměli této
chorobě. Je velmi smutné pozorovat lidi dříve kypícím
zdravím, jak se neustále šourají po místnosti a chodí do
trojúhelníku či elka, přičemž divně pohybují rukama
(jakoby drželi vodítko a pobízeli psa) a pomlaskávají.
Pouhé vyslovení slova "Světová výstava" je přivádí k
nekontrolovatelné,u šílenství. Bohužel pro tyto případy
není moc velká naděje, ale časem a delším výzkumem této
choroby doufáme, že jednou přijdeme na možnost léčby.
Zajímavý moment této choroby se zdá fakt, že expozice v
ranném věku má imunitní efekt. Několik lidí postižených
druhým a třetím stádiem SZPP má blízké příbuzné (děti,
manželé, manželky), jež jsou absolutně zdrávi. Někteří z
našich vědců se domnívají, že to může být způsobeno
vlivy prostředí na funkci imunitního systému a
závislosti na věku nebo skutečnosti, že lidé s těmito
stádii choroby mají tendence se nestýkat s blízkými
členy rodiny, a to zřejmě z důvodů, že mají výpadky
paměti způsobené touto chorobou - jednoduše si
nepamatují, že mají blízké příbuzné.
CO MŮŽETE DĚLAT,
ABY JSTE PŘEDEŠLI TÉTO CHOROBĚ:
Dokud nebude
nalezena léčba, prevencí jsou tato opatření:
Vyhněte se
chovatelské inzerci typu " s výstavními předpoklady",
protože psi můžou být přenašeči této choroby. Odjeďte z
domu v těch dnech, kdy místní noviny informují o
výstavách psů ve vašem okolí. Jestliže nečekaně přijdete
do kontaktu s osobou nakaženou SZPP odejděte co nejdříve
(těžko se jí ovšem zbavíte) a důkladně se osprchujte,
raději použijte germicidní mýdlo. Pokud bydlíte s osobou
nakaženou SZPP, buďte klidní - pokud jste dosud
nepodlehli jste pravděpodobně imunní a v pořádku
|
