wolfspitz*** BENTI ***keeshond

chovatelská stanice německých špiců vlčích

Úvod Novinky Naši psi Naše fenky Vzpomínáme Krycí psi Naše odchovy Standart plemene O plemeni Zajímavosti O nás Kontakt na nás Odkazy Návštěvní kniha Naše morčata

Naše odchovy úspěšné i neúspěšné...

Naše chovatelská stanice je vyloženě rodinného typu, a  protože vše se má dělat pořádně, je počet odchovů roven  ochotě rodinných příslušníků podílet se na tomto krásném období v životě  fenky a samozřejmě i v životě šťastného chovatele.

V naší chovatelské stanici jsme odchovali v letech 1994 - 2003 proto pouze čtyři vrhy, dvakrát jsme se neúspěšně pokoušeli o krytí anglickým psem Ich.Thorsdale Trouble shooter at Venway exportovaným do Německa a vrh po Alex Zlenický erb bohužel uhynul ještě před zápisem do Plemenné knihy.

Otce našich štěňátek jsem se snažila vybírat podle svého nejlepšího svědomí, bez ohledu na vzdálenost a finanční náročnost tak, aby se budoucí rodiče vhodně doplńovali, co se týče jejich případných nedostatků a budoucí štěňátka byla pokud možno přínosem pro český chov vlčích špiců…..Plánů bylo hodně, bohužel ty zásadní se zrealizovat nepodařilo…

 

BÁRA Veselý dvůr

*22.6.1994

Ch.FRID Hazpo

 

 

Vrh A

Ch.AARLEN Benti

*11.7.1998

ICh.ATAN Střed Moravy

 

Vrh B

Ch.AARLEN Benti

*29.2.2000

Ch.ATOLL v.d.Fränkischen Schweiz

 

Vrh C

Ch.AARLEN Benti

*11.1.2003

Ch.ATOLL v.d.Fränkischen Schweiz

 

Vrh D

Neúspěšná krytí a odchovy

Tak nejprve začneme neúspěšným krytím....

Z důvodu snižování genetického potenciálu v plemeni  jsem zásadně proti opakovaným spojením zvláště u vlčího špice, i když se nám  s odchovy celkem dařilo a taková pěkná fenečka ze spojení Máši a Jonáše (Atana) by byla velmi zajímavá....  V Čechách jsem v té době vhodného psa, který by mne natolik zaujal neobjevila, rozhodla jsem se tedy pro krytí v zemi původu—v Německu. S myšlenkou na krytí v Německu jsem si pohrávala už dlouho, ještě předtím než jsme importovali Atolla. Nemajíc přístup k informacím, nevěděla jsem odkud začít. Až jednou na zpáteční cestě z letního Brna (tuším v roce 1996), kde jsem byla jen s kamarádkou vystavující tervuerena na čumendě, se mi dostal do ruky katalog z mezinárodky v Dortmundu. Napsala jsem tedy s pomocí kamarádky majitelům dvou vlčích šampionů - Aaron vom Schmuttertal a Balu Sokrates von der Wolfshohle s prosbou o fotky a krytí našich fen Báry a Máši. Dopisy se tehdy vrátily jako nedoručitelné a já jsem sen o zahraničním krytí pustila na nějaký čas z hlavy. 

Na výstavě v německém Kasselu, kam jsem se jela podívat s výpravou z Klubu špiců, jsem získala kontakt na majitelku  přenádherného keeshonda importovaného z Anglie Ich.Thorsdale TROUBLE SHOOTER AT VENWAY ověnčeného mnoha tituly z celé Evropy i z Anglie. Na této výstavě jsem viděla i osobně několik jeho potomků ze spojení s vlčími fenami..Myšlenka nakrýt naší Mášenku tímto nádherným psem se vloudila již tehdy, ale snažila jsem se ji jako nereálný a pro nás nedosažitelný sen z hlavy ihned vypudit.

 Myšlenka to byla tedy opravdu vlezlá a neodbytná.... v říjnu roku 2000 jsem kontaktovala majitelku  Ich.Thorsdale TROUBLE SHOOTER AT VENWAY s prosbou o krytí.. První odpovědi byly velmi velmi vlažné...stručně řečeno...krýt jen tak nějakou fenu odněkud z Čech nemá prostě zájem. Nevzdala jsem to, tvrdě šla za svým snem  a majitelce zaslala Máši fotografie, také fotky našich odchovů a popsala důvody proč toužím po krytí zrovna s jejím psem. Ledy pomalu povolovaly a někdy v předjaří roku 2001 jsme se konečně vydali na dlouhou cestu. A i když jsem u manželů Borchertových strávila necelé 2 dny, Mášenku se přes veškerou naši snahu nakrýt nepodařilo. I přes  určité zklamání z marného výletu, byla pro mne tato cesta velkým přínosem. Poznala jsem skvělé a zapálené lidi pro plemeno a dozvěděla se mnoho užitečných věcí, o cíli jejich chovu (jen velmi zkráceně -dobrá barva, zdraví, plnochrupost), shlédla videa z angl.výstav, prohlédla si angl.knihy….zkrátka byla jsem jak v jiříkově vidění a i přes menší větší jazykový handicap jsem urputně nasávala nové informace.

A teď trochu s nadsázkou...Majitelka toto neuskutečněné krytí pojala za neschopnost vlastního psa a z obavy před mezinárodní ostudou trvala na nové zkoušce při příštím Máši hárání a dokonce navrhla, že tentokrát si udělají výlet oni k nám. Opravdu jsem nemohla odmítnout a telelila jsem se blahem při pomyšlení, jaké to pocty se nám dostane. Zkrátím to, cca za dalšího půl roku při dalším Máši hárání se nám váleli v našem obývacím pokoji na koberci  tito tři nádherní krasavci - již výše zmiňovaný Thorsdale podomácku Tonka, German Grey Starś Dream of life alias Busy (čti Bizi) a přenádherná Angl.šampionka Venway Utopia alias Kelly …...Keeshondky jsou nádherné, ale v porovnání tenkrát třeba s naší Mášou jsou to takové malé chlupaté kočičky kolem těch 43-45 cm vážící 16-18 kg a na zahradě přes zimu by jste je opravdu nenechali. Moc moc se mi líbí, ale trošku bych je holky povytáhla. Zato Tonka ten už měl výšku podle mého gusta, což jak jsem se od jeho majitelky dozvěděla bylo právě to jediné, co na něm Angličanům vadilo.

Bohužel krytí se opět nezdařilo i když se vzácná náštěva protáhla na týden a za pomoci veterináře jsme se v zoufalství snažili i o umělé oplodnění. Bohužel za polních podmínek se psa nepodařilo odebrat a nějak výrazněji ho trápit bez použití jiné háravky (kterou jsme ovšem nesehnali) jsme neměli ani v úmyslu. Problém byl v tom, že Máša se jevila jako svolná ke krytí, ale tento zkušený krycí pes měl zájem jen velmi vlažný. Posléze za několik let na sklonku Mášina života po prodělané gynekologické operaci jsem se dozvěděla, že chyba nebyla v žádném případě u psa, jak jsme se zprvu domnívali, ale právě u naší  fenky. Závěrem bych chtěla Mellitě a Dieterovi Borchert moc poděkovat za to, co pro nás udělali, jejich ochotu a vstřícnost s jakou mi chtěli dopomoci ke splnění mého snu…..

....a skončíme neúspěšným odchovem

Zhruba v letech 2000-2001 jsem na žádného pro mne zajímavého krycího psa u nás zkrátka nenarazila...Začala jsem se tedy hrabat ve starých katalozích z výstav, klubových zpravodajích a různých matriálech, co jsem měla k dispozici a hrabala jsem, hrabala, kombinovala a kombinovala...až jsem nakonec vyhrabala...polozapomenutého psa ALEXE Zlenický erb. Bezvadný bonitační kód, myslím, že tři výborně absolvované výstavy (Vítěz třídy mladých, Oblastní vítěz, CAC, BOB, Národní vítěz), což tedy pro mně vůbec není rozhodující, ale je to určitě plusem a hlavně moc se mi líbil rodokmen (sice by to bylo 3-3 na Hanibala, ale to vůbec nebylo špatné).Jen jsem ho chtěla vidět na živo. A tehdy začala naše anabáze po kraji Středočeském. Na adrese udané při bonitaci se nenacházel, při zhruba hodinové procházce po okolí jsme konečně nalezli člověka, který se upamatoval, že se majitelé i se psem odstěhovali....díky bohu věděl i název vesnice. Naštěstí ta nečítala mnoho obyvatel, hledání bylo tudíž už rychlejší....Nicméně jsme opět nepochodili...původní majitelé z rodinných důvodů psa darovali. Opět jsme se vydali na cestu, tentokrát trošku delší, ale pro špicí veřejnost ztraceného Alexe jsme nakonec vypátrali. Psa shlédli, vyfotili a domluvili krytí na jaro 2001, ....jenže plány se trochu pozměnily a celý rok 2001 jsme věnovali neúspěšnému krytí s Tonkou.

Za Alexem jsme se s Mášou pokorně vrátili až v dubnu 2002, i když krytí proběhlo úspěšně...musím říci, že tentokrát se zase nechtělo moc Máše a že jsem na ní na chuděru ve slepé touze po tom "chovatelském štěstí" trochu zatlačila, což si vyčítám dodnes. Jenže příroda se tak lehce oblafnout nedá a porod byl velmi mizerný, štěňátka velmi slaboučká, rodila se vesměs mrtvá a navíc tak dlouhé pauzy mezi nimi, že jsme celou noc jezdili na veterinu na injekce oxytocynu....nakonec, protože fena má před štěňaty vždycky přednost, jsme byli rádi, že Mášenka vše přestála ve zdraví....což je věc velmi relativní :-((

Je velká škoda, že Alex nebyl využit v chovu. Pokud vím, navštívily jej ještě minimálně dvě fenky, ale krytí se bohužel nezdařilo.

 

copyright © 2008 benti